Francie jinak

O kráse nezávislého cestování po francouzském venkově

Jak savojský čert ke čtyřem rohům přišel

Bylo nebylo, v savojském údolí Maurienne stály dvě vojenské pevnosti. Do podkovy postavená Redoute Marie-Thérèse a monumentální terasovitá Fort Victor Emmanuel. Ovšem říčka Arc mezi nimi vyhloubila kaňon, pro běžné smrtelníky nepřekonatelný. Takže ač byly obě pevnosti téměř na dosah, vojáci se museli z jedné do druhé přesouvat složitě a zdlouhavě – až jim jednoho dne došla trpělivost a rozhodli se postavit most.

Stavbou byl pověřen jistý Vincendet z nedalekého Bessans. Najal si partu dělníků a dali se do práce. Ovšem, práce to byla nesnadná, ve špatném terénu a desítky metrů nad dnem kaňonu se dařilo postupovat jen pomalu. Nakonec však přece jen vztyčili základní konstrukci a postupně, po malých krůčcích, dokončovali most.

Mezitím se ale o pár kilometrů dál, na hranicích s Itálií, začaly kupit těžké mraky, víc a víc, až se strhl takový liják, jaký tu už dlouho nebyl. Potoky vody stékaly ze všech stran dolů, do říčky Arc. Ta už ale v té chvíli nebyla říčkou, ale divokou řekou, která vřela a s ohlušujícím rachotem se řítila údolím.

Do našeho kaňonu pak vtrhla jako rozzuřený býk a vzala vše, co jí přišlo do cesty. Celou konstrukci, stavební materiál a nádavkem i tři dělníky… „Co já teď budu dělat?“ chytal se za hlavu Vincendet. „Už zbývá jen jeden den, a když most nepostavím, nedostanu zaplaceno – a možná i skončím ve vězení.“ Celý nešťastný poprosil o pomoc Boha, jenže ten, jak už je jeho zvykem, zůstal k jeho modlitbě hluchý. Asi se nemodlil dostatečně… A tak se rozhodl obrátit s prosbou k ďáblu.

Nazítří se u stavby zničehonic objevil mládenec v klobouku a s potměšilým výrazem povídá: „Volal jsi ďábla, že? Tak jsem tu. Most bude stát co nevidět. A ani tě to nebude stát moc – jako odměnu si vezmu duši prvního, kdo přes most přejde. Bereš?“ Taková nabídka se nedala odmítnout. Vincendet se ani moc nerozmýšlel a vlastní krví podepsal připravený pergamen.

Večer o tom vyprávěl své ženě, která mu notně vyčinila, ale zároveň začala přemýšlet, jak se z té šlamastyky dostat. Nazítří za krásného, jiskřivého rána, se šli podívat na stavbu – a tam, zářící novotou, stál zbrusu nový most. Ale kromě toho tam taky, na druhém konci mostu, stál čert. Teď už to ale nebyl uhlazený mládenec, nýbrž opravdový, pekelný čert s dlouhými rohy.

K mostu se zrovna blížila četa s mladým bubeníkem v čele. „To ne, nemůžeme tam nechat jako prvního vstoupit toho hocha!“ vykřikla Vincendetova žena. Najednou dostala nápad. Vběhla do vedle se pasoucího stáda koz, popadla kozla a odtáhla ho k mostu. Kozel chvíli zíral na druhý konec mostu, a když viděl rohatou postavu, bylo mu to jasné. Nějaký konkurent mu přišel ukrást jeho stádo! Tak to tedy ne. A už běží plnou rychlostí přes most, nabírá čerta na rohy, následuje ukrutný zápas – až nakonec strhnou jeden druhého z mostu dolů, do peřejí…

Od té doby se tento most jmenuje Pont du diable – Čertův most a čert má zde, v údolí Maurienne, čtyři rohy – dva svoje a dva kozlí. A taky se od té doby říká, že ještě mazanější než čert jsou v Savojsku ženy…

bell_PNG53581-1006x1024

P.S. Most i obě pevnosti zde stále stojí a zvou k návštěvě…

DSC00725-e1588617106230-872x1024
Most Pont du Diable v údolí Maurienne
Pevnosti Redoute Marie-Thérèse (ve tvaru podkovy) a na protějším svahu stojící monumentální Fort Victor Emmanuel byly postaveny na začátku 19. století. Tvořily součást opevněné linie Barrière de l’Esseillon, která měla chránit sardinské království před útokem Francouzů.
Jedna z podobizen čtyřrohého čerta

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *