Francie jinak

O kráse nezávislého cestování po francouzském venkově

Majáky na ostrově Ouessant – z pekla až do nebe

Ostrov majáků. Ale také Strážní ostrov, Ostrov hrůzy, Ostrov mnoha ztroskotání nebo Ostrov žen. To všechno je Ile d’Ouessant, nejzápadnější z bretaňských ostrovů.

Typické bílé ouessantské domky

Je to kouzelný ostrov – pokud je příznivé počasí. V Brestu brzy ráno nastupujeme na trajekt a míříme směrem na západ. Nejprve podél pevniny až k majáku Saint Mathieu, poslední známce civilizace před vyplutím na oceán. Cestou ještě zastavujeme na ostrůvku Molène a pak už začíná vykukovat první maják – Kéréon.

Kéréon patří do kategorie takzvaných „pekelných majáků“, jež mezi strážci majáků patřila k nejobávanějším. Není divu. Jako „peklo“ se označují majáky postavené na podmořské skále, tedy bez sebemenšího kousku pevniny a tedy bez jakékoliv možnosti stavbu během služby opustit. A za bouře, kdy vlny dosahovaly až k jeho hornímu patru (více než 40 metrů nad hladinou moře), musela být taková služba opravdu peklem. Nejedná se přitom o nijak dávnou minulost. Strážci se na tomto majáku střídali až do roku 2004, kdy byl (jako poslední) automatizován.

Phare de Keréon Zdroj: lightphotos.net

Kéréon hlídá obávanou úžinu Fromveur, známou nevyzpytatelnými a silnými proudy. Na druhém konci této úžiny se nachází maják La Jument, ze stejné kategorie jako Kéréon. Maják La Jument proslavila zejména fotografie z roku 1989 – tehdejší strážce majáku Théodore Malgorn během bouře zaslechl zvuk vrtulníku a v domnění, že se jedná o záchrannou výpravu, vyšel ven. Právě v tom okamžiku ale do majáku narazila obří vlna a Malgorn jen tak tak stihl utéct do bezpečí. Ve vrtulníku ovšem seděl „jen“ fotograf Jean Guichard – a tahle fotka pak obletěla svět. To je ona:

Maják La Jument za bouře. Zdroj: http://www.jean-guichard.com/photos/france/brittany-finistere/ouessant/la-jument-00011

Vraťme se ale zpět na naši loď. Po 2,5 hodinové plavbě připlouváme na ostrov do zátoky u majáku Stiff. Maják z roku 1695 je druhým nejstarším dosud aktivním majákem v celé Francii. Po dvou „pekelných“ majácích je tenhle označený jako „očistec“ – je postavený na ostrově a služba na něm je tedy komfortnější.
Z přístavu se vydáváme pěšky do městečka Lampaul, které je jakýmsi hlavním městem ostrova. V blízkosti je i jedna z pláží, protože ale není zrovna počasí na koupání, pokračujeme na západní cíp ostrova, k majáku Nividic. Čím víc se k němu blížíme, tím je pobřeží divočejší, s obrovskými žulovými balvany na pevnině a ostrými skalisky v moři.

DSC00219-768x1024
Žulové balvany mají různé tvary – taky zde vidíte obličej starce?

A ač je Nividic jen kousek od pevniny, přístup k němu po moři byl vždy komplikovaný. Proto se rozhodlo o realizaci (ve své době) unikátního projektu zásobovací lanovky a zároveň přivedení elektřiny z pevniny kabelem zavěšeným na dvou betonových pylonech. Ty jsou dnes nepoužívané, opuštěné a jen podtrhují celkový dojem bezútěšnosti tohoto místa. Přesto si maják Nividic schovává jednu zajímavost – na samé jeho špici balancuje heliport, dnes využívaný při údržbě majáku. Nic pro osoby trpící závratí.

Phare de Nividic

Od Nividicu už je to podél pobřeží jen kousek ke zlatému hřebu dnešní procházky – jednomu z nejvýkonnějších majáků na světě, Phare du Créac’h. Tento strategický maják ohlašuje začátek průlivu La Manche a zároveň v dnešní době dálkově ovládá chod všech ostatních majáků kolem ostrova Ouessant. Navíc ve svých útrobách schovává jedinečné Muzeum majáků a námořní signalizace – rozhodně stojí za návštěvu! Dozvíte se tu vše o úskalí stavby majáků, o historii ostrova a osudech lodí a samozřejmě nechybí ani detailní informace o různých typech optických soustav a jejich využití.

DSC00231-768x1024
Phare du Créac’h

Plni dojmů se vracíme do přístavu, kde už čeká loď na zpáteční cestu. Moře je stále ještě klidné – naštěstí, protože po prohlídce muzea majáků si uvědomujeme, že to není samozřejmost. Plavba při zapadajícím slunci je snad ještě hezčí než ranní romantika v mlze, a přesto jsme rádi, když nás opět přivítá pevnina a na ní maják Saint Mathieu, mezi strážci označovaný jako „ráj“ – pohodlně přístupný, na obydleném kontinentu.

Saint Mathieu – maják ohlašující konec (či začátek) pevniny

Celkem chápeme radost, jakou museli mít bretonští rybáři, když při návratu z lovu viděli jeho světlo. Pro nás suchozemce to byl nádherný den, plný zážitků – ale přeci jen, je příjemné zase cítit pevnou zem pod nohama.

DSC00237-768x1024
Část muzea majáků je věnována různým optickým systémům, s detailním popisem.
Ouessant má i svoje vlastní plemeno ovcí „Ouessantská ovce“. Tohle jsou ale kozy.
DSC00244-768x1024
Na místním hřbitově najdete i schránku na voskové kříže zvané Proëlla, symbolicky nahrazující těla námořníků, kteří se nevrátili z cest a nemohli tedy být řádně pohřbeni.
Maják Nividic a pozůstatky zásobovací lanovky.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *