Bretaň se někdy tváří, jako kdyby do Francie ani nepatřila. Dlouho si také žila svůj život – s vlastním jazykem, zvyky a tradicemi… a také s vlastní hudbou.
Jedním z tradičních nástrojů je keltská harfa, která je dodnes v Bretani velice populární. Je menší než klasická koncertní harfa, funguje na jiném principu a i tvar má odlišný, vycházející ze středověké malé harfy. Dnešní keltské harfy existují v různých velikostech, od malých s 22 strunami (3 oktávami) až po velké s rozsahem kolem 5 oktáv. Stejný nástroj se v tradiční hudbě uplatňuje také v dalších zemích s keltskou historií – v Irsku, Walesu a Skotsku.
Na severu Bretaně, v městečku Dinan, leží dokonce jakési centrum bretaňské harfy. Kromě originálního muzea harfy (Maison de la Harpe) se tu každoročně v červenci koná populární harfový festival – takže pokud si svoji návštěvu načasujete správně, hudba vás bude provázet po celou dobu strávenou ve městě.
Bretaň jako země legend, mýtů a také opečovávaných tradic je pro hudebníky skvělým zdrojem inspirace. Tradiční lidové veselice Fest Noz se neobejdou bez tanců An Dro, Laridée nebo Gavotte a pro romantičtější duše skrývají bretaňská zákoutí legendy a balady, při kterých se přenesete do časů dávno minulých…
Ve videu níže si poslechněte dvě z bretonských balad: Legenda o bílé lani (Biche Blanche) vypráví o princezně zakleté v bílou laň, kterou může vysvobodit jen čistá láska a An Skolatier je baladou o loučení, tentokráte ne milenců, ale mladého kněze, který odchází od své rodiny. Příjemný poslech